Čím víc se blížilo Evropské setkání mladých v Praze – Pouť důvěry, tím zajímavější byla otázka, kde asi budeme ubytovaní. Vlastně jsme ani nečekali, že bychom byli ubytovaní přímo v Praze, počítali jsme s noclehem ve škole, kde ani nepoteče teplá voda a o sprše si budeme moci taky jenom nechat zdát. A při dopoledním programu budeme jistě mrznout v pěkném, leč nevytápěném kostele, jak jinak než bez jakéhokoli zázemí...

Mohli jsme si z toho dělat legraci, mohli jsme trnout strachem a obavami nebo... nebo jsme mohli vše svěřit Pánu...

A v pondělí vše začalo – nejenom samotné setkání, ale také dny plné překvapení. Nejen, že jsme byli ubytovaní v Praze, ale navíc relativně blízko od centra! Ubytovaní jsme totiž byli – jak jste asi postřehli – ve farnosti Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích. A další překvapení na sebe nenechala dlouho čekat... Ve škole tekla teplá voda a byly tam i sprchy. Ale toto nebylo tak důležité, důležitější pro nás bylo spíše přijetí, kterého se nám dostalo.

Příjemným překvapením byl i samotný kostel – kostel je nádherný a zima nám v něm rozhodně nebyla, zázemí bylo taky skvělé.

Přichystané občerstvení, k tomu čaj nebo kakao a hned první den – co víc si přát?! A takhle to pokračovalo celý týden...

Chvíle, kdy ráno dojdete na faru zmrzlí a čeká tam na vás teplý čaj nebo káva... Chvíle, kdy jste po dopoledním programu už docela vyhládlí a někdo z farníků jen tak něco navaří a přinese oběd na faru... Chvíle, kdy počítáte s tím, že novoroční oběd bude v Letňanech, nic bližšího nevíte a najednou dostanete možnost obědvat 1. ledna na faře, a pak po mši rovnou pozvání na oběd do jedné rodiny. Chvíle, kdy si popřejete požehnaný nový rok, přijdete na faru a tam je přichystané občerstvení. Stejně jako po novoroční mši možnost posedět si ve farní kavárně, popovídat si s místními farníky. A taky možnost slavit ve vašem kostele mši svatou... Pro někoho možná jen opravdu jen chvíle či snad maličkosti, o kterých není potřeba mluvit. Nebo něco samozřejmého. Ale pro nás, pro účastníky – ať už z České republiky nebo odkudkoli jinud – to nebyla ani maličkost ani samozřejmost. Bylo to totiž to, co dělalo celé setkání neskutečně krásným a dodávalo celé Pouti pocit důvěry, solidarity a křesťanské jednoty.

Ve farnosti jsme se cítili jako doma. Snad tahle věta mluví za vše. Stejně jako následující poděkování. Toto poděkování patří Vám všem, kteří jste se o nás jakkoli postarali. Všem, kteří jste přinesli na faru občerstvení. Všem, kteří jste mnohé z účastníků ubytovali u sebe doma. Všem, kteří jste mnohé z nás pozvali na novoroční oběd. Všem, kteří jste jakkoli pomohli, i třeba tím, že jste bloudícím na ulici poradili správný směr. A zapomenout by se nemělo ani na pastorační asistentku – paní Burianovou, která vše organizovala, asi to pro ni byl náročný týden – o to větší dík jí patří!

Za všechny účastníky ubytované ve Vaší farnosti – velké Pán Bůh zaplať!!!

Lucka z Mikulova